Příroda 
Člověk 
Společnost 
Ideje 
Technika Eva Hauserová: Biofarmář, který se inspiroval Neználkem
zdroj: časopis Klíčová dírka 4/10
Ján Šlinský se na Slovensku i v Čechách proslavil svou originální metodou agrokruhů: biozeleninu pěstuje na velkých kruhových záhonech a obdělává ji pomocí mechanických ramen. Agrokruhy ale znamenají také něco jiného: myšlenku kruhu konzumentů zeleniny, kteří dobře znají ?svého? pěstitele a podporují se s ním navzájem.
Jen pár kilometrů od Sence se mezi poli a lesíky Žitného ostrova skrývá farma samorostlého průkopníka pěstování biozeleniny Jána Šlinského. Velké zeleninové záhony mají tvary kruhů, takže člověku okamžitě připomenou dětskou sovětskou sci-fi o Neználkovi, ale na rozdíl od knížky tady kolem středových tyčí nekrouží robotické kombajny, ale elektricky poháněná ramena, na která se zavěšuje nářadí.
„S kruhovým obděláváním pozemků jsem se poprvé setkal jako malý chlapec při četbě Neználkových dobrodružství,“ vykládá ochotně vstřícný a otevřený muž, který se s návštěvníky rád podělí o své zkušenosti, postřehy i o svou košatou životní filozofii. “Po revoluci jsem už řešil konkrétní technické problémy. Chtěl jsem eliminovat poškozování půdní struktury a vyloučit spalovací motory, což nejefektivněji nabízela metoda agrotechnických mostů, tedy ramen přejíždějících nad obdělávanou půdou.“ Mosty používané ve světě ale jezdily po obdélníkových polích a vyžadovaly daleko složitější ovládání než ramena opisující kruhy. „Řádek má tvar spirály, což odstraňuje nutnost měnit nastavení na konci každého řádku,“ vysvětluje pěstitel. „Stroj se spustí v krajní poloze a pokračuje ke středu. Takové zařízení je technicky jednoduché a dá se vyrobit i podomácku. Přitom výrazně eliminuje fyzicky namáhavou práci.“
Za socialismu pracoval v zemědělském družstvu jako vedoucí rostlinné výroby, a tak dobře poznal praxi zemědělské velkovýroby a zatoužil vyzkoušet něco jiného. „Tehdy jsem se dozvídal o ekologickém zemědělství a to mi dávalo smysl. Jako praktik jsem ale věděl, že náhrada herbicidů ruční prací v zelinářství prakticky znamená nezvládnutelnou situaci s plevelem a že plocha, ze které se dá uživit, je na motyku příliš velká.“ Proto se snažil zautomatizovat polní práce, ale tak, aby nepoškozovaly životní prostředí.
Biozelenina v hypermarketech je jako prostitutka
Myšlenka agrokruhů ale znamená také společenství pěstitele a jeho zákazníků, kteří ho dobře znají a vědí, kde jejich zelenina vyrostla. Ján Šlinský prodává zeleninu ze dvora, protože, jak říká, nemá čas trávit celé dopoledne na tržišti v Bratislavě, a zákazníci se už mezi sebou domluví, aby jeden z nich vždycky odebíral zboží pro celou skupinu. „Od samého začátku jsem odmítal dodávat zeleninu do obchodních řetězců z romanticko-etických, ale i z praktických důvodů,“ říká. „Jako malý pěstitel jsem pro ně příliš málo atraktivní a jejich podmínky jsou nepřijatelné. Koncipoval jsem tedy systém tak, aby vznikala společenstva, kde skupina zájemců o biokvalitu má svého pěstitele, se kterým se dohodne na vzájemně výhodných podmínkách, které umožní pěstiteli přežít a spotřebiteli si užít produkci.“
Jeho farma, kde hospodaří jen se synem a s manželkou, zvládne zásobit zhruba 40 – 45 rodin, ale zájem je mnohokrát vyšší. Ján Šlinský uvažuje hodně nekonvenčně, svoji farmu nechce rozšiřovat a najímat zaměstnance. Takhle je spokojený, po větších výdělcích netouží, zato má jinou vizi. „Ke koncepci agrokruhů patří, že se vytvářejí duplikovatelné funkční jednotky, tedy další farmy, ve kterých se kolem pěstitele sdružují spotřebitelé, nesoucí také rizika spojená s tímto podnikáním,“ vysvětluje. „Je třeba, aby vznikaly takovéto další uzavřené skupiny. Právě teď se našel další pěstitel hned na vedlejších pozemcích, uvidíme, jak to půjde. Já teď svoji skupinu uzavírám.“ V praxi to znamená, že každý ze zákazníků přispěje na vybudování nové farmy částou 1000 euro a za to pak bude asi po šest let dostávat zdarma zdravou a čerstvou zeleninu. Tato síť farem se pak bude postupně rozrůstat.
Hodně potenciálních zákazníků se ale takového závazku zalekne a váhají s odevzdáním finančího příspěvku. „Farmář ale na sebe bere milionkrát víc starostí než spotřebitel, který si jen pošle mejla,“ vykládá zapáleně Ján Šlinský. „Ale já nemůžu poslat mejla „zítra chci, aby pršelo“, pak „chci, aby svítilo sluníčko“, „ať brouci opustí moje pole“... Poskytuju přece spotřebitelům zeleninu, která je neohrožuje na zdraví, a navíc si pochutnají, chuť se nedá srovnávat s těmi náhražkami ze supermarketu. Některé zeleniny ani nemůžete prodávat v supermarketu, třeba salát dubáček musíte ráno sklidit a v poledne zkonzumovat, ale ten zážitek stojí za to!“
Produkcí nabízenou v supermarketech pohrdá. „Biozelenina v supermarketu, zvlášť převezená přes celou zeměkouli až z Číny nebo Nového Zélandu, je jako prostitutka v hábitu jeptišky,“ prohlašuje. „Z dálky sice vypadá dobře, ale zblízka vidíte, že je to prostitutka. Biozelenina má význam, když je pěstovaná lokálně a pěstitel a spotřebitel se znají osobně. Různé hrůzy světa, které se dnes dějí, jsou možné jen proto, že se podařilo anonymizovat všechny činnosti. Naproti tomu v systému agrokruhů spotřebitelé osobně znají své farmáře a vloží do toho také své peníze. Já vždycky říkám, že charakter člověka se projeví, když jde o život a o peníze. Přitom po šesti letech lidé svůj vklad dostanou nazpátek a mají zajištěnou dodávku kvalitní čerstvé zeleniny.“
Když se se mnou Ján Šlinský loučí, nabalí mi s sebou ohromnou igelitku paprik, chilli, cuket a bazalky. Peníze odmítne. “Jsem jako drogový dealer a první dávky dávám zadarmo,” řekne.
