Zamyšlení známého slovinského umělce a geomanta nad holisticky pojímanou ekologií, která podle něj dokáže léčit naši zanedbanou krajinu.

Položili mi otázku, co pro mě dnes znamená geomancie. Ponořil jsem se do ní a odpověď se mi koncentrovala do sedmi bodů. Tyto body nejsou zamýšleny jako směrnice, ale jako inspirace k dalšímu vývoji geomancie. Proč zrovna sedm bodů? Protože by neodpovídalo povaze geomancie, kdybychom u otázek, které se jí týkají, zapomínali na zákonitosti geometrie.

1. Moderní geomancie je v podstatě celostní ekologií.
2. Živá geomancie je naladěna na ducha současné epochy.
3. Základem geomancie, která ukazuje do budoucna, je bezprostřední vnímání.
4. Potřebujeme geomancii, abychom vytvářeli a zachovávali prostor.
5. Léčba prostoru a Země je dobově podmíněnou součástí moderní geomancie.
6. Láska ke všem rovinám bytí a vysoký etický nárok jsou předpokladem kulturní a politické integrace geomancie do sociálního přediva současnosti.
7. Geomancie je dnes konfrontována se zemským prostorem, který prochází epochální proměnou.

Moderní geomancie je celostní ekologií

Každá kultura si vytvořila vlastní druh vztahu k prostoru a ke světu přírody, vztahu, kterému se na Západě říká geomancie nebo nově také feng-šuej. V současné epoše západní civilizace se tento vztah utváří ze zvláštní perspektivy. Nikdy předtím zřejmě neexistovala kultura, která by si svůj geomantický obraz světa vytvořila na základě zásadního odtržení člověka od zemského kosmu. Jedná se v jistém smyslu o „negativní geomancii“, o geomancii zapomnění a neomezeného vykořisťování Země, bližních i přírody.

K rozhodujícímu obratu došlo teprve asi před něco více než třiceti lety prostřednictvím celosvětového ekologického hnutí. Lidé začali chránit zvířata, rostliny a krajiny v jejich jedinečnosti. Jako věda poplatná racionálnímu paradigmatu může ekologie chápat náš planetární domov (oikos = domov) jen ploše, to jest jednorozměrně. Takzvaná hlubinná ekologie přidala filosofické a duševní aspekty, a tím vytvořila druhý stupeň ekologie. V této souvislosti lze moderní geomancii chápat jako třetí stupeň ekologického hnutí. Plochý koncept klasické ekologie rozšiřuje o vícerozměrný úhel pohledu, který pamatuje i na neviditelné úrovně skutečnosti. V této synopsi získává ekologie holistický charakter; je nyní se svou historickou úlohou vnímána a akceptována ve společnosti. Touto úlohou je péče o vyvážený vztah ke všem bytostem a dimenzím zemského prostoru a jeho realizace v kulturních aktivitách.

Živá geomancie vyrůstá z ducha doby

Odtržení člověka od Země, které je příznačné pro naši epochu, vedlo na jedné straně k bolestnému odcizení, na druhé straně však také umožnilo vývoj vysoce individualizovaného lidského vědomí. Chce-li si člověk jako moderní geomant nově osvojit vědění o prostoru a okolním světě, nemůže se už jen tak odvolávat na poznání předchozích kultur, které vycházelo z kolektivního kmenového a kulturního povědomí. Dnes je třeba, abychom z odstupu procitlého individuálního vědomí, na základě osobní odpovědnosti a osobní tvořivosti, hledali a uskutečňovali jinou, novou blízkost k Zemi, přírodě a k prostoru. Využívání tradičních geomantických poznatků má tedy smysl jenom tehdy, jsou-li tyto poznatky náležitě proměněny a jsou-li v souladu s epochou individualizace. Jinak jsou tyto metody v našich rukou jen pozůstatky reality, která už neexistuje. To ovšem zdaleka tolik neplatí pro kultury a kmeny, které si uchovaly svou integritu a nadále žijí ve své tradici. Abych předešel nedorozumění: podle mého názoru lze v geomancii beze všeho používat středověký či keltský jazyk nebo mluvu feng-šuej, pokud člověk na základě osobní odpovědnosti svého srdce má vztah k určitému místu nebo krajině jako fenoménu současnosti.

Bezprostřední vnímání skutečnosti

Sotva lze dosáhnout osobních zkušeností s prostorem a jeho bytostmi, nenaučí-li se člověk bezprostředně vnímat geomantické fenomény. Vnímáním, ať už prostřednictvím rezonance vlastních silových polí, prostřednictvím tělesných nebo duševních reakcí, prostřednictvím vnitřních obrazů, prostřednictvím intuice atd., je zajištěna pravost kontaktu s živoucím protějškem. Je jím vytvořena báze, která umožňuje komunikaci a spolupůsobení s různými bytostmi a úrovněmi prostoru.

Abych objasnil svůj postoj, chtěl bych zdůraznit jednu věc: radiestetické a vědecké měřicí metody představují cennou možnost, jak naše vjemy zpřesnit, pochopit nebo někdy i ověřit. Avšak jen na základě bezprostřední vlastní duchovně-duševní zkušenosti je možné zjistit opravdovost kontaktu s životním předivem mimo hranice tradičních nebo osobních geomantických konceptů.

Geomancie vytváří prostor

Tak jako čas není ani reálný prostor něčím samozřejmým, nýbrž kulturním výtvorem. Existuje ovšem určitý druh praprostoru, prostoru o sobě, který v sobě skrývá možnost vícedimenzionality a na jehož základě je utvářena realita příslušného současného prostoru. Způsob geomancie, který daná kultura pěstuje, rozhoduje o kvalitě prostoru, v němž se příslušná kultura rozvíjí.

Žijeme v kultuře utvářené rozumem, a tak jsme postupně dosáhli toho, že prostor ukazuje jen ty dimenze, které lze dobře sledovat pomocí rozumové logiky. Souběžně se zúžením našich schopností vnímání se kultura stará o to, aby všechny ostatní dimenze a úrovně prostoru zůstaly potlačeny v neviditelné oblasti.

Jestliže bychom se jako lidé se zájmem o celistvost života chtěli zasadit o to, aby mohl vzniknout nový prostor, v němž najdou své místo všechny aspekty života, pak bychom museli vytvořit odpovídající geomancii. Geomancie není v tomto smyslu pasivním věděním, ale spíše kulturně-tvořivým nástrojem. Je to síla imaginace, která způsobuje, že prostor se vlivem lidské pozornosti stává takovým, jaký ho pozorující a vnímající lidé vidí.

Léčba prostoru a Země v moderní geomancii

Místa a krajiny byly kdysi čisté a vyrovnané a byly předmětem geomantické péče; v novověké epoše odcizení jsou však často zneužívány, destabilizovány, vykořisťovány a dokonce démonizovány. Už není možné pěstovat ideovou geomancii, která prostě přehlíží bolest a neštěstí okolního světa. Bylo by však chybou soustředit se na to, co je v prostoru negativního. Nejde o boj s negativitami. Proměna, smrt a rozplynutí jsou stejně jako regenerace a rozkvět součástí životního cyklu. Patří k silám života umožňujícím procesy obnovy v rámci kosmu. Jde naopak o to, aby byla rozvíjena geomancie soucitu, která jako v široké řece nechá odplynout bezcitné konání současné civilizace a která bude zdrojem léčivého a mír mezi bytosti zemského prostoru přinášejícího impulsu.

Nakonec jde také o karmické vyrovnání. Zemský prostor byl nám lidem poskytnut jako místo k učení a vývoji. Smíme dělat také chyby, v tom nevidím naši vinu. Máme však povinnost postarat se o karmické vyrovnání, a tím odstranit překážky, které potlačují sebeléčivé síly přírody. Dokud člověk neučiní první krok k léčbě narušených míst, nemá příroda volnost k tomu, aby se sama postarala o jejich harmonizaci.

Láska ke všem bytostem

Není už žádným tajemstvím, že geomancie byla v posledních stoletích až příliš často zneužívána jako nástroj výkonu moci a útlaku. Za to je zodpovědná nejen éra nacisticko-fašistických a komunistických režimů, ale také éra násilné kolonizace jiných národů a kultur Země, která v maskované podobě pokračuje ještě dodnes. Proto nelze očekávat, že geomantické vědění bude integrováno do společenských struktur, aniž projde zásadní proměnou a bude nově konstituováno. Je nutné zásadní úsilí všech, kdo se podílejí na znovuobjevení geomancie, aby geomantické vědění bylo zcela obnoveno a uvolněno z karmických vazeb. Přitom je jasné, že tohoto cíle nemůže být dosaženo, pokud se nepřihlásíme k etickým kritériím, která vyloučí opakované zneužití geomancie.

Nechat etická kritéria ztuhnout do podoby příliš pevných norem, však nemůže být řešením. Je-li geomancie věděním o subtilních rovnováhách, pak na prvním místě musíme tyto rovnováhy ztělesňovat svým vlastním životem. Jde o to, aby rovina citu, ba rovina srdce nalezla pomocí současné geomancie bezprostřední výraz jako protiváha všeobecně panující mentální moci.

Epochální proměna zemského prostoru

Poslední z mých sedmi bodů se vztahuje k budoucímu úkolu geomancie, který vnímám v souvislosti s takzvaným procesem proměny Země a člověka. Podle těchto vjemů, jež nemám jen já, byl před několika lety v rámci zemského prostoru uveden do chodu samoléčebný proces, který nakonec povede k novému uspořádání planetárního prostoru. Země jako velkolepá inteligence iniciovala řadu impulsů, které podle mých poznatků působí proti zužování zemského prostoru pouze na úroveň přístupnou logice. Výsledkem je, že u rostoucího počtu lidí se probouzí cit pro vícedimenzionalitu prostoru. V důsledku toho je opět možné projevení mnohovrstevnatosti prostoru i člověka. Bez poznatků a nástrojů získávaných a vytvářených současným vývojem geomancie by současný člověk i se svou kulturou mohl náhle procitnout jako slepec v prostoru, o němž nemá ani ponětí a nevlastní žádné nástroje, aby se v něm zorientoval. To by byla kulturní katastrofa.

Znovuprocitnutí geomancie v moderním vědomí lze chápat jako kolektivní intuici působící proti možné ztrátě prostoru. Na základě této intuice začalo být na celém světě mnoho jednotlivců různými způsoby aktivních v oblasti geomancie. Jsou rozvíjeny různorodé přístupy k vícedimenzionalitě Země a jejího prostoru. Tím je dána možnost, aby v budoucnu každý člověk — jakmile dozraje jeho čas — nalezl připraven sobě odpovídající přístup k proměněnému prostoru. Pluralismu nově vznikající kultury odpovídá pluralistická geomancie.

(Úvaha vyšla v antologii Geomancie a integrální kultura. DharmaGaia 2008)